Ahoj, vím že poslední dobou blog zanedbávám a měla bych se za to stydět, jenže ta naše malá princezna nebude pořád malá a tak si ji chci co nejvíce věnovat. Ale nebojte mám v hlavě pár článků a jak jen mi to čas dovolí budu se snažit je pro vás všechny napsat.

Dnešní článek bude o naší malé dovolené v Jeseníkách.

Vezmeme to hezky popořádku. Naše dovolená začala v pátek ráno, kdy jsme dobalili všechny věci a vyrazili na cestu. Cesta nám trvala asi 4 hodinky i s přestávkou. Linduška cestu zvládla s přehledem. No možná posledních 10 minut byla nevrlá a nudila se, ale jinak to zvládla na jedničku.

Věděli jsme, že na ubytování půjdeme později a tak jsme jeli na náš první cíl. A to na Rejvíz s přesným cílem Mechové jezírko. Zaparkovali jsme na parkovišti přímo v dědině Rejvíz, kde jsem si dali v restauraci Rejvíz oběd (měla jsme úžasný borůvkový knedlíky, pokud tam pojedete doporučuju!) a pak vyrazili na procházku. Cca 2 kilometry se jde polní cestou, ale nebojte s kočárkem se to dá. Poté dojdete k dřevěné chatce, kde se v sezóně zaplatí 30,- vstup (děti zdarma), který je poté využit na opravu cestiček. No a pak už se jde po krásné cestičce a všude okolo rostou borůvky. Cestička k jezírku je dlouhá asi tak 1 kilometr. Takže krátká ale krásná procházka s ještě krásnějším cílem.

Poté jsme se jeli ubytovat. Ubytování jsme měli domluvené v penzionu Pepovka. Penzion se nachází v Bělé pod Pradědem, přímo u sjezdovky. Dvě noci pro 2 (+Linduška) s polopenzí nás stáli okolo 4000,-. V penzionu jsme měli neomezený přístup do bazénu a tak jsme ho opravdu neomezeně využívali. Jak víte, tak chodíme s Linduškou na kurzy s plaváčkem a tak jsme toho museli využít a trénovat a trénovat (pomohlo jí to za ty dva dny udělala obrovský pokrok). Co se týče stravy, tak jídlo bylo chutné. Ovšem, co mě zarazilo byly snídaně, kdy jsme měli pečivo na stole, zeleninu, máslo a nějaké ovoce na baru a zbytek jsme si museli vybrat z menu (jsem zvyklá na bufetové snídaně). Pak tam taky byla dost ale jako fakt dost nepříjemná obsluha. Hned při ubytování jsme se tam dohadovali. A to jsme nebyli jediní!

Druhý den ráno, po snídani, jsme šli plavat a pak dopoledne jsme vydali do obce Karlova Studánka. Hned na začátku jsme zaparkovali na placeném parkovišti, kde nás vítal krásný vodopád, který je uměle vytvořený a má přes 20 metrů. Další zajímavostí je studánka, kde jsme ochutnali vodu z Vilémova pramene. Řeknu vám, že hnusnější vodu na chuť jsme ještě nepila. Chutnala jakoby v ní plavalo tisíc rezavých hřebíků (vím, že to má být taková chuť a že někomu to chutná) protože prameny tady mají vysoký podíl oxidu uhličitého.

Když jsme viděli, že pro vodu jezdili lidé s kanystrama a haldou petflašek, tak jsme si museli také napustit do jedné petky.

Obec Karlova Studánka nás velice zaujala. Po celé obci jsou krásné domy, které mají většinou nějakou historii.

Poté jsme hledali nějakou hospůdku, kde by jsme se najedli. V obci Karlova Studánka to bylo hodně předražené a tak jsme vyjeli jinam. Bohužel jsme měli dva špatné pokusy. Bylo zavřeno! Jelikož jsme jeli po zimní sezóně, tak sousta resortů a hospůdek bylo zavřeno. Až třetí pokus se nám povedlo se najíst v restauraci u parkoviště pod Pradědem. Příznivé ceny a domácí pohoda.

Co bych chtěla doplnit, tak by mohly hospody a restaurace myslet na malé děti nejen s jídelní židličkou ale i s koutkem na přebalovaní (aspoň na dámském wc, by mohl být stůl, kde by se dalo dítě v klidu přebalit). Museli jsme Lindušku přebalovat v kufru auta. No, co vám budu povídat, málem ji zmrzla prcka.

..odpoledne a večer jsme strávili na penzionu. Plavali jsme v bazénu, pak se šli saunovat a tak nějak jsme se prováleli do dalšího dne. Kdy jsme samozřejmě museli hned po snídani šupajdit opět do bazénu. Poté jsme se sbalili a jeli směr Dolní Morava.

Po cestě jsme měli takový malý zážitek z kterého jsme měli málem v gatích. To si tak jedete po silnici mezi poli a na jedné straně krávy a na druhé straně býci a najednou říkám: „Tomi stůj!!“ .. asi 30 metrů před námi stál velkej, černej býk na silnici a koukal po nás. V hlavě už mě běžel scénář, jak se rozeběhne a auto budeme mít na (pardón) sračky! Tomi začal pomale couvat a snažil se otočit. Poté býk slezl ze silnice a šel za ostatními. V tu chvíli projelo auto do protisměru a tak jsme se rozhodli, že když to projelo to auto projedeme to taky. Projeli a žijeme my i auto! Ale byli jsme vyklepaní ještě tak půl hodiny. Ha Ha Ha teď se tomu smějeme, ale v tu chvíli jsme měli opravdu nahnáno.

Poté jsme dojeli na Dolní Moravu a šli se podívat na Stezku v oblacích. Nahoru i dolů jsme jeli lanovkou (cena vstupného i s lanovkou stála 490,- na jednoho). Lanovkou nám vyvezli i kočárek (zadarmo). Lindušku jsem měla v nosítku, takže jsem měla jistotu, že mi nevypadne a s klidem jsem si užívala i výhled z lanovky.

Stezka v oblacích je poměrně dlouhá a tak než dojdete nahoru je to nuda, ale ten výhled nahoře je parádní. Mě zaujala i slza z pavoučí sítě, která byla jen pro odvážlivce. Někdo po tom chodil úplně normálně, děti po tom skákali, ale pak tam byli lidé jako Tomi, že chtěli ale prostě to nezvládli.

.. jo a mám pro vás tip. Jestli sbíráte pamětní mince jako my, tak si ji nekupujte nahoře (měli jen se slonem), ale dole v info centru, kde byla i se stezkou. My si zakoupili se slonem, že nejspíš se stezkou nemají a v info centru nás přepekli.

No a to je všechno. U auta jsme dali Lindušce oběd, který jsem nechali ohrát v tom infocentru a my si dali jablko a nějaké sušenky a poté jsme jeli domů. Na oběd jsme se stavili kousek od domova na pořádnej burger.

Tak jo, tak se mějte krásně a doufám, že brzy s další článkem. Milujte se a množte se Š.

 

*Dotazy:

fotky – olympus pen e-pl 7

kočárek  – http://www.g-mini.cz/product/gmini-kadet-sportovni-kocarek-2

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.