MŮJ POROD

Zdravím, tak jak jsem slíbila v článku za 9. měsíc těhotenství, tak jsem tu s článkem o mém porodu. Nebojte úplně do detailů zacházet nebudu. Přece jen je to hodně citlivé téma a každá žena ho prožívá jinak. Při porodu jsem chtěla, aby už bylo vše za mnou a křičela jsem bolestí, že to nezvládnu. Ovšem pár hodin po porodu jsem už měla jiný názor a klidně bych si to dala ještě jednou. Teď ale nebudeme předbíhat a jdeme na to pěkně od začátku.

Jak už víte můj porod byl vyvolávaný. Ano, takový ten směšný obrázek halóóó vyléééz, to byl přesně můj případ.

Plánování mého vyvolávaného porodu bylo velmi rychlé, vlastně ze dne na den. Kvůli mému osypanému a silně podrážděnému tělu mě moje gynekoložka objednala na vyvolání hned následující den, kdy jsem měla ráno v 7:00 nastoupit do porodnice.

Celou noc jsem nespala, stejně jako pár dní předtím. Díky vyrážce jsem se celou noc škrabala a brečela bolestí. Moje představy, jak zvládnu porod byly děsivé. Tolik dni nevyspaná a ještě mám rodit??

Ráno jsem celá uplakaná a unavená skočila do sprchy a hned potom do auta, které mě zavezlo do porodnice.

V porodnici jsem se převlékla a vypsala spolu se sestřičkou nějaké papíry. Natočili mně monitor (srdeční aktivitu miminka) a poslali mě na porodní box, kam za mnou přišel už i přítel. V 7:45 mně zavedli první vyvolávací tabletu. Když jsem se zeptala sestřičky, kdy ta tabletka zabere, bylo mi řečeno, že jako prvorodičce za 2 hodiny přijdou zavést další tabletu, že obvykle ta jedna tableta nezabere a že mám 20 minut ležet, než se tableta rozpustí.

Druhá tableta ale nebyla potřeba. Zhruba po 15 minutách od zavedení tablety jsem začala cítit mírné kontrakce cca po 5 minutách. Po dalších 15 minutách kontrakce nabíraly na síle a už byly jen po 2 minutách. Dál už to šlo strašně rychle a bolestivě. Kontrakce byly minutu dlouhé a pauza mezi nimi byla cca stejná.

Nebudu si před vámi hrát na hrdinku. Dožadovala jsem se epiduralu, ale bylo mi řečeno, že mi ho nemůžou dát, protože než zabere, tak já porodím. Bolesti se mi v tu chvíli zdály neskutečně silné. Hrozně moc to bolelo. Naříkala jsem, sténala jsem bolestí a věděla, že mi v tu chvíli nemůže nikdo pomoci. Neposlouchala jsem nikoho, ani sestřičky ani paní doktorku. Jediný hlas, který jsem slyšela a byla jsem ho ochotná poslouchat, byl hlas přítele. Říkal mi, co mám dělat a jak to mám dělat. Dýchal se mnou a byl mně velkou oporou. Za to bych mu chtěla i tady poděkovat. DĚKUJU LÁSKO!

Bolest byla stále větší a větší. Měla jsem nutkání tlačit, ale pořád mně to nechtěl nikdo dovolit. Posílali mě do sprchy, ale tu jsem nestihla, protože přišla obrovská bolest a já zakřičela, že musím tlačit. Doktorka mě prohlédla a řekla, že jdeme na to. Při tlačení jsem vystřídala 5 poloh. Nejlepší pro mě byla poloha ve stoje. Maličká se ovšem narodila v klasické poloze a to na porodním křesle přesně v 10:49. Ano, můj porod byl velmi rychlý a maličká byla venku za necelé 3 hodiny. Vážila 3930g a měřila 52cm.

Byla krásná, zdravá a naše. V tu chvíli celou místnost pohltilo štěstí a láska. Tolik emocí, které jdou slovy těžko popsat. Maminky, které už rodily ví o čem mluvím. Je neuvěřitelné, jak můžete milovat někoho, koho vidíte jen chviličku.

Při porodu jsem ztratila hodně krve a tak malé nenechali dotepat ani pupečník, což mně mrzí. Odnesli ji na vážení, měření atd.. Tatínek byl celou dobu s ní. Mě zatím zašívali, protože jsem byla potrhaná, jak rychle se drala malinká na svět. Taky mě nemohli napíchnou žílu, aby mi moli dát kapačku. Já mám totiž žíly hodně hluboko schované, takže jsem pak dostala injekci do zadku a musel přiběhnout někdo z ÁRA, aby mi žílu napíchl. Pak už jsem ležela a malinkou mi přinesli na přiložení k prsu.

Potom si maličkou musel vzít přítel, protože já byla po porodu tak unavená, že jsem ji nedokázala udržet. Celé tělo se mi třepalo a já sotva držela oči.

Po 4 hodinách mně dali najíst a já nabrala trochu energie. Odvezli mě na pokoj a já se musela s přítelem rozloučit, protože byl zákaz návštěv, ale o pobytu na šestinedělí zase příště.

Mějte se krásně ahoj Š.

 

4 Comments

  1. Ahoj, jsem teď v šestém měsíci a v posledních dnech mě hrozně trápí sny o porodu. Úplně poprvé to na mě dolehlo, celou dobu jsem si říkala, že není důvod se ničeho bát, že to prostě přijde a já to nějak zvládnu, stejně jako milion maminek přede mnou. A najednou jsem jen ubrečený uzlíček nervů a nikdo okolo mě nechápe, co blázním. Přitom už bych moc chtěl držet maličkého v náručí… Ach jo. Už aby to bylo celé ze mnou. Opravdu se bojím.

    Péťa
    1. Ahoj Pěti, úplně vím jak se cítíš. Já se hrozně bála, dokonce jsem přemýšlela, jak se z porodu vykroutit. Bohužel z porodu se vykroutit nelze! HA HA HA Neboj vše zvládneš. Týden před porodem jsem na den D těšila a bylo mi jedno, jak bude porod probíhat. V den porodu jsem se bála, těšila a trpěla, ale nakonec jsme měla v náruči tu nejkrásnější odměnu. Porod je jediná bolest, která za to opravdu stojí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.