NEKONEČNĚ DLOUHÁ CESTA DOMŮ ANEB BULHARSKO 2016

Měla jsem domnění, že zažiju dovolenou jako každý rok. Sluníčko, teplo, oblázková pláž a moře. Opak je však pravdou. Když jsme s přítelem Tomim přemýšleli, kam se letos vydáme, ani ve snu by nás nenapadlo, co zažijeme.
 
 Po hledání různých zájezdů, jsme se rozhodli pro Bulharsko. Měla jsem z toho nesmírnou radost, jelikož jsem v životě neletěla letadlem a ani nebyla na písečné pláži. Měla jsem radost, ale zároveň strach. Co když mě bude v letadle špatně, co když spadneme. A co teprve písek. Každý na něj nadává, že se dostane všude. Dokonce, že si ho dovezu i domů. A tak s hlavou plnou myšlenek jsem pomaličku balila kufr.
Co by to bylo za dovolenou, kde by se člověk nestresoval hned od začátku. A tak nastal první problém. Jak už je u Toma známo, všechno nechává na poslední chvíli. Tím samozřejmě i koupení zájezdu. Takže nejen že hotel co jsme si vybrali, už byl obsazený, ale ani do dané destinace jsme se s českou cestovkou nedostali, protože už nebylo místo v letadle. Nervozita stoupala, když jsme chtěli za 3 dny odlítat. A tak se Tomi obrátil na německou cestovku. S kterou jsem opravdu cestovat nechtěla, protože nebudu nikomu rozumět a jak se dozvíte níže, měla jsem pravdu. Ženy prostě vždycky mají pravdu.
Nastal den odletu nebo spíše noc. Asi v devět hodin večer jsme odjeli směr Vídeň. Jelikož jsme se tam dostavili docela brzo, schrupli jsme si v autě. Bohužel jsme zaspali budík a tak jsme na poslední chvíli stihli autobus, co nás odvezl na letiště. Když jsme sedli do letadla, nervozita stoupala. Nevěděla jsem, co mě čeká a tak s hlavou u okýnka a pěvně stisknutou rukou Tomiho jsme vzlítli do oblak. Cesta netrvala moc dlouho.
 
Po náročném cestování autem, autobusem, letadlem a autobusem k hotelu jsme se konečně ubytovali. Hned jsem oblékla plavky a utíkala k moři. Ten písek tak krásně hřál do šlapek. Nechápu, jak se to nemůže někomu líbit. Po celou dobu dovolené jsem se v něm rochnila vkuse. Nejlepší bylo zahrabání do písku. Ten rozpálený, těžký písek byl pro mě jak stvořený. Jako by mě objímalo sluníčko. Miluji Teplo.
Po únavném dni jsme se šli projít ještě po promenádě, kde bylo nespočetně stánku s různými padělky. Od kabelek přes teplákové soupravy až po ponožky. Avšak nás nejvíce zaujali stánky s jídlem. Všelijaké donuty, palačinky, kebaby, rybí speciality a plněné brambory. A kde taky padla věta „To nestihneme za týden všechno ochutnat“.
 
No co si budeme, naše dovolená byla jen o jídle a válení na pláži. Každý den byl stejný. Ráno rychle na snídani. Pak válečka u moře a procházky po pláži. Večer najít nějakou slušnou restauraci. Pořádně si nacpat pupky. To my umíme moc dobře. Ty noční přežíračky úplně milujem.

A dost!
 O válení na pláži tenhle příspěvek není. Sice je to vzpomínka a krásná, ale nejvíce budu vzpomínat na cestu zpět. Na tu spíš nikdy nezapomenu!
Při cestě zpět jsem už věděla, že si na letišti koupím pití do letadla. Na záchodkách si namočím kapesník na otírání (moje první pomoc při vzlítání), ale ani ve snu by mě nenapadlo, že strávím na letišti tolik hodin, že i ten mokrý kapesník „ztuchne“. Hahaha.
No a tak abychom se dostali k jádru věci. Měli jsme odlítat cca v deset hodin dopoledne z gatu 7. Po hodinové zpoždění nás přesunuli na gate 6. Zde začíná ta dlouhá cesta a velký problém. Jelikož nikde na ceduli nebylo vidět žádné zpoždění našeho letu. Asi po čtyřech hodinách, kde nás předbíhali různí lidé a odlítali na všechny směry, vyvolali náš let, abychom si vyzvedli na informacích svačinu. To už jsme věděli, že naše čekání na letadlo bude trvat ještě dlouho. Nikdo nám nic neřekl. Všichni lidé jen nervózně přešlapovali. Dokonce i zaměstnanci na letišti. Uběhlo dalších sedm hodin. Celkem tedy už jedenáct hodin strávených na letišti. Neměla jsem ani sílu být nějak nervózní. Jedině co jsem chtěla tak bylo, abychom byli už doma. Nic víc jsem si v tu chvíli nepřála.
 
 
Najednou se otevřel gate a mi se sunuli do autobusu. Ale autobus nás neodvezl k letadlu ale zpět na příletovou halu. Tam nám oznámili, ať si vezmeme kufry a že před letištěm je nachytaný autobus, který nás rozveze do hotelů. Byli jsme jak Kevin v New Yorku. Nevěděli jsme, co s námi bude. Kam nás vezou a hlavně proč. V hotelu jsme dostali informace, že máme od letecké společnosti zaplacenou noc a večeři. Jak se dále ukázalo, měli jsme následující den zaplacenou i snídani, oběd a další večeři. Ráno jsme se dozvěděli, že si pro nás přijedou v sedm večer. Tak jsme se vydali na městskou pláž. Po cestě jsme poznali střed města. Nebyla to krásná podívaná. Všude špína no prostě bordel.
V sedm večer jsme už stáli u recepce a čekali, až si nás někdo vyzvedne. Bohužel marně. Vyzvedli nás asi o hodinu později, než měli a tak nestoupala nervozita jen u mě ale i u ostatních cestujících.
 
 
Konečně jsme se dostali znovu na letiště. Delegát naší cestovní kanceláře také už nervózně přešlapoval. Oznámil nám, že všechno bude v pořádku. Jenom že naše letadlo, které letělo speciálně jen pro nás, ještě nedoletělo a tudíž ví, že už teď bude mít zpoždění. Únavou nám bylo vše jedno. Hlavně chceme být už doma. Když se konečně otevřel gate a autobus nás zavezl k letadlu všichni lidé začali tleskat. Všichni najednou měli jiskru v očích. Konečně letíme domů.
 
 
A víš co? Už jsem se tak nebála. To zpoždění letu, které trvalo 38 hodin, mě zbavilo strachu z létání. Měj se hezky a zase u dalšího článku Š.

8 Comments

  1. Pěkné fotky! 🙂 jak tak koukám, měla jsi to v té dobrodružnosti podobné jako my letos v Bulharsku. Čekat tolik hodin na letadlo, jak se znám, asi bych byla dost protivná. Hlavně, že jste nakonec v pořádku dorazili domů a nic se vám nestalo 🙂

    LENN

    1. Bylo to hodně náročné i nervičky hodně pracovali, protože jsme nevěděli co s námi bude nikdo nám nebyl schopný nic říct. 🙁

  2. Ahoj, no v tu chvíli jsme byli s nervama na dně. Chtěli jsme domů ale zpětně na to ráda vzpomínám. Jinak jsme byli v oblasti sunny beach 🙂

  3. Tak to je teda smůla, ale stane se. 🙂 Snad vám to moc nezkazilo dovolenou. Na druhou stranu jste měli dovču o něco málo delší. 🙂 Já Bulharsko hrozně miluju, byla jsem tam už 4x (Kiten, Slunečné pobřeží, 2x Primosrko) a tento rok jedem opět, chcem zkusit zas nějaké jiné město, možná Nesebar 🙂 Kde jste přesně byli vy? 🙂

    blog Days of Daysy
    Agregátor blogů – zviditelni svůj blog

  4. Super článek a fotky! Hlavně ta na pláži v šatech se západem slunce, ta je úplně mega! ♥ Jinak máš super blog a začala jsem tě sledovat, tak když budeš chtít, tak se mrkni ke mně na blog, popřípadě se můžeš stát pravidelným čtenářem.
    http://www.jdeocestu.blogspot.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.