Zdravím, dnes přicházím s článkem, který navazuje na předchozí a to Roudnice nad Labem, odkud jsme se přesouvali do Terezína. V Terezíně jsme se ubytovali v Park hotelu Terezín. Je to hotel, který nabízí jednolůžkové až čtyřlůžkové pokoje s celkovou kapacitou 56 lůžek. V hotelu je i restaurace, kde máte snídani v ceně. Oběd a večeři si můžete vybrat z jídelního lístku. Co se týče samotného ubytování, tak z venku to nepůsobí až tak vábně, ale uvnitř je to zrekonstruované, čisté a myslím, že i pěkné. 

Ubytovaní jsme tu byli na dvě noci, aby jsme stihli celý Terezín řádně prozkoumat. 

Co se týče samotného Terezína, tak je to velmi zajímavé město, které má hlubokou historii a to už od roku 1780, kdy byla zahájena stavba malé pevnosti k obraně vlasti a ke cti matky Terezy. V druhé polovině 19. století byla pevnost využívána také jako vězení. Během první světové války byla pevnost využívána jako tábor politických vězňů. Poté byla využita i jako koncentrační tábor za 2. světové války, který pro nás byl nejzajímavější a proto jsme se sem také vydali.

První den jsme si dali takový oddychový. Navštívili jsme Terezínské muzeum a muzeum aut. 

Druhý den jsme si naplánovali vše, co se týkalo 2. světové války. Hned ráno (dokud tam nebylo moc turistů) jsme vyrazili k bývalému koncentračnímu táboru a k národnímu hřbitovu.

V roce 1940 byla v Malé pevnosti zřízena věznice pražského gestapa. Během války zde prošlo 32 000 vězňů a z toho 5000 žen. Těžký osud zde čekal hlavně židy, kteří projevovali odpor vůči nacistickému režimu. Pro většinu z nich se stala Malá pevnost pouze přestupní stanicí. Odtud odcházeli před nacistické soudy, do věznic, káznic a jiných koncentračních táborů. Přímo v Terezíně zemřelo v důsledku špatných podmínek, nemocí a týrání ze strany dozorců 2600 vězňů. 

Na národním hřbitově bylo pochováno asi 10 000 obětí z policejní věznice gestapa v Malé pevnosti, židovského ghetta v Terezíně a z koncentračního tábora Litoměřice. 

Československá vláda se v roce 1947 rozhodla zřídit Památník Terezín, jehož posláním je připomínat následky potlačování svobody, demokracie a lidských práv.

Poté jsme se šli podívat na pietní místo. Nacisté zde nechali v listopadu 1944 vysypat do řeky urny s popelem zahynulých vězňů ghetta, které byly do té doby uložené v kolumbáriu ghetta.

.. a pak do muzea ghetta, Magdemburské kasárny a kolubária, které byly také moc zajímavé.

Musím vám říct, že i když tento výlet nebyl dvakrát veselý, tak byl o to víc zajímavější a já vám ho všema deseti doporučuju!

Mějte se krásně, milujete se a množte Š.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.