Přišel první máj, milenci mají ráj, všude teplé meze, to se to tam leze…
 
Za ruku se v parku vodí, do přírody spolu chodí, líbají se, hladí, s jarem láska ladí.

 

♥ ♥ ♥

 

Řekla bych, že tato slova jsou pro nás jako stvořená a krásně ladí k mému dnešnímu článku.

 

 
Když jsem přemýšlela, kam spolu letos půjdeme na výlet oslavit naši lásku, jednoznačně to muselo být někam do přírody. V okolí našeho bydliště je hodně krásných míst a tak je z čeho vybírat. 
 
 
Tento výlet jsem vybírala sama. Tomi nevěděl do poslední chvíle, kam jedeme a co tam budeme dělat. Zaparkovali jsme ve vesnici Vranov u Brna. Bylo krásné počasí a tak jsme měli co dělat abychom vůbec zaparkovali, protože jsem nebyli jediní, kteří se na Babí lom vydali. Vylezli jsme z auta, vzali batoh na záda a vydali se po červené. 
 
 
Šli jsme přes louku a taky lesem. Tato cesta je známá pod názvem Krajem říčky Ponávky, která začíná u České, pokračuje přes Lelekovice a končí Vranovem. My šli opačně z Vranova do Lelekovic a zpět. 
 
 
Cesta byla mírně do kopce. To jsme si to ještě šlapali v klidném tempu. Ovšem co se nestalo. Chceš na rozhlednu? Tak musíš do pořádnýho kopce. To už nám dalo trošku zabrat. Nebudeme si nic nalhávat. Záda jsme měli pěkně propocený a přes hlasité funění nás obou jsme neslyšeli tu krásu přírody. Ano, myslím tím to ticho. 
 
 
Na vršku toho kopce nás čekal Babí lom a také cesta cca půl kilometru po hřebenu k slibované rozhledně. 
 
 
Wau, ta cesta co měla mít cca půl kilometru se zdála, jako by měla ty kilometry aspoň tři. Řekla bych taková menší stezka odvahy. Celou tu dobu se totiž šlo po obrovských kamenech. 
 
 
Místy byla cesta příjemná po schodech z kamenů. Místy jsem si musela sednou na zadek a spustit nohy dolů. Vůbec jsme nechápala, jak toto můžou jít malé děti a že se o ně rodiče nebojí. Já bych teda s prckem takovou stezku nešla. Děti ale nebyly jediní, na které jsem koukala s otevřenou pusou. Stezkou totiž procházeli i čupr důchodci a budoucí maminky. Jedna maminka měla břicho, že bych se nedivila, kdyby na hřebenu kopce porodila.
 
 
Juchůů. Dorazili jsme k rozhledně. Výhled byl překrásný. 
 
 
Cesta zpět byla snad ještě náročnější. Kopec dolů jsme málem jeli po zadku. Dobře, nešli jsme vyznačenou trasou :-D. Když jsme došli na odpočívadlo, nechali jsme si chytit všechny lelky.
 
 
A pak už jsme mířili domů. Vlastně ne! Ještě jsme museli najít rozkvetlou třešeň, abych neuschla.
 
♥ ♥ ♥ ♥ ♥ 
 
Tak zase příště Ahoj Š.

0 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.