Zdravím, dnes bych vám chtěla dát tip na menší dovolenou v Česku. V srpnu letošního roku jsme se vydali s rodinkou do Roudnice nad Labem, kde jsme byli ubytovaní v penzionu Vědomice. Penzion Vědomice je takový „rodinný“ penzion, který se nachází kousek od Roudnice nad Labem. Ubytovat se zde můžete v pokojích, apartmánech i v chatce. Na chodbě penzionu je i společná kuchyňka. My měli rodinný apartmán s kuchyňkou. Pro ty, co by chtěli pouze pokoj, nabízí penzion i snídaně. Na recepci si také můžete zakoupit nějaké občerstvení. My tohle nevyužili, protože jsme měli pokoj s kuchyňkou. 

Naproti penzionu je bistro, multifunkční hřiště a dětské hřiště, kde jsme trávili naše odpoledne. Linduš se vyblbla a my si dali něco na zub. Abych nezapoměla v penzionu je možnost zapůjčení koloběžek a paddleboardu, my bohužel ani jedno nevyužili, protože je Linduška ještě moc malá. 

Aby jste si nemysleli, že jsme se sem přijeli jen válet,tak jsme byli i na výletech. První den jsme prozkoumali Roudnici nad Labem. Nejvíce se nám líbil pohled z mostu Ervína Špindlera na Labe. Při procházce jsem nalezli i pár památek.

Druhý den jsme navštívili Pražskou ZOO. Můžu vám říct, že já ZOO a celkově zvířata miluji a líbí se mi všude, ale tato ZOO je opravdu krásná. Na všechny zvířata je krásně vidět, mají krásné výběhy a dokonce mají i všude čisto. Žádné zamlžené skla nebo tak něco. 

Lindušce se v ZOO taky moc líbilo dokonce tak, že usnula při pohledu na tygra. Byla tak vyřízená, že držela očíčka do poslední vteřiny, co její tělíčko dovolilo. A tak si chvilku schrupla a pak koukala a koukala dál. Moc se jí líbilo u tučňáků, opiček, lemurů a hlavně u oveček. Ty krmila a byla z toho hrozně nadšená. 

V ZOO jsme strávili skoro celý den a tak jsme se zde, nasvačili a také i naobědvali. Obědvali jsme v restauraci kousek od šimpanzů, kde měli široký výběr jídel za hodně slušnou cenu. Za dvě hlavní jídla a pití jsme zaplatili cca 300,- což na Prahu je hodně slušná cena.

Aby to nebyli jen krásné (pro někoho nudné) zážitky, tak nám to Linduška zpestřila. Když jsme snědli oběd, tak se akorát Linduš vzbudila a tak jsme jí taky dali najíst. No co se nestalo. Linduška začala tlačit. No tak se vykadila super, tak já ji jdu přebalit na záchod. No ale co se nestalo, jak jsem ji zvedla, tak její stolice kydla přímo na zem. (Plenku měla, ale rostou jí špičáky a tak má řídkou stolici.) Takže já s pokaděným dítětem uprostřed restaurace utíkala na záchod, samozřejmě za námi se dělala cestička z kapek stolice. No, co Jeníček a Mařenka za sebou nechávali drobky, no a my opravdu zavánějící řídkou stolici. 😀 Ne, teď vážně. Hned v patách nám byl táta a utíral vše vlhčenýma ubrouskama. 

Nebudu vám lhát, trošku trapně mně bylo, ale co se dělat. Je to dítě a to dítě za to nemůže. Po sobě jsme uklidili, Lindušku převlíkli, umyli a šlo se dál.  

Další den jsme se přemístili do jiného ubytovaní a po cestě jsme navštívili horu Říp. Říkám, že mě tam už nikdo v životě nedostane! Takovej krpál, že se nám kočárek stavěl na zadní, no kdo tam nebyl, tak si to nedokáže ani představit.

Dokonce jsme se museli střídat v tlačení kočárku,protože to opravdu nešlo. To víte kočárek cca 9 kilo, naše díte 15 kilo a nějaký náklad to máte skoro 30 kilo navíc.

Jo, asi by si každý měl jednou na Říp vyšlapat, ale jak jsem řekla já: „poprvé a naposled“. Na kopci nás nečekalo nic extra zajímavého. Výhled nijaký, to teda náš jihomoravský kopeček ( hrad Děvičky) je krásný a má ještě krásnější výhled. Jediné pozitivum byla otevřená hospůdka, která prodávala předražené pití a nějaký párek. 

Jo a to pití jsme si koupili, protože po tom krpálu fakt bodlo. To mají dobře vymyšlené to se musí nechat! 😀

… poté jsme se přesunuli do nového ubytovaní do Terezína, takže koho by zajímala návštěva Terezína a jeho okolí, tak si počkejte na další článek. 

Mějte se krásně, milujte se a množte se Š.

PS: Ubytování byla předem domluvená spolupráce.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.