Ahojky, s malým zpožděním jsem tu s článkem za osmý měsíc těhotenství. Už se to pomaličku krátí a tak se to neobejde bez menších problémů. Začátek osmého měsíce byl značně lepší než začátek sedmého. Měla jsem pořád hlad a maličká se měla v bříšku skvěle. Měla jsem ještě dostatek sil na procházky a stále jsem oblíkla svoje oblíbená trika. V půlce měsíce se to ale zlomilo. Břicho se mi zvětšilo a já zjistila, že nemám nic na sebe. Musela jsem tedy navštívit obchod a nakoupit pár kousků oblečení. Už i boty se mi špatně obouvali a tak, když byla možnost, obouval mě Tomi, který povýšil dokonce na osobního holiče mých nateklých nohou. Ano, můj přítel mě holí nohy! Ne, že bych to sama nezvládla, ale musela bych do toho vložit hodně energie a té mám poslední dobou opravdu málo.

V osmém měsíci jsme se také byli zaregistrovat do porodnice a na kontrolu chodíme už každý týden. Na kontrole zkontrolují můj tlak, moč, váhu a čípek, zda se neotvírám a zda nebude porod dřív než by měl. Na ultrazvuku změří miminko a tak zjistíme podle tabulek odhadem, kolik miminko cca váží. Podle výpočtů je naše princezna přímo tabulkové dítě. Její míry vycházejí přesně tak, jak mají. Na co určitě nesmím zapomenout jsou ozvy. Ty nám dělají od 35 tt. Na ozvy, neboli poslech srdíčka miminka, jsem se moc těšila. Je to krásný pocit sedět 20 minut v ordinaci a poslouchat, jak našemu miminku tluče srdíčko. Je to něco, co mě dodává energii.

Konec osmého měsíce byl už hodně náročný. Moje tělo začalo stávkovat. Nechce nikam chodit, nechce sedět a furt by jen spalo. Nechce ani jíst a tak se musím do jídla nutit a pak je mi špatně. To potom nemůžu spát a koukám do stropu. On celkově spánek už je na hranici. Většinou se budím každé dvě hodiny a hodinu jsem vzhůru. Je to pro mě hodně náročné a vysilující.

.. ale i tak to musím zvládnout do cíle, který je blíž každým dnem a už se nemůžu dočkat, až tu bude naše princezna s námi. Mějte se krásně Š.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.